Jára Cimrman. Největší Čech, který nikdy neexistoval

Jsou národy, které hledají své největší hrdiny mezi králi.

Jsou takové, které vybírají vojevůdce, svaté, básníky, prezidenty, učence, mučedníky nebo lidi, kteří aspoň určitě žili.

Češi udělali něco lepšího.

Když v roce 2005 televize hledala Největšího Čecha, obrovské množství diváků označilo Járu Cimrmana – génia, vynálezce, dramatika, cestovatele, pedagoga, filozofa, sportovce, poradce velkých tohoto světa, autora epochálních nápadů a člověka, který měl jen jednu vadu.

Nikdy neexistoval.

Fikční hrdina musel být z ankety vyloučen, protože pravidla vyžadovala reálnou osobu. Ale právě v tom okamžiku skutečně vyhrál. Pokud neexistující člověk dokáže ohrozit pravé národní hrdiny, znamená to, že se stal něčím více než jen vtipem.

Stal se českým zrcadlem.

V tomto zrcadle Češi uviděli sami sebe: inteligentní, ironičtí, nedůvěřující patosu, zamilovaní do absurdna a ochotní udělat z fikčního prohrávajícího většího hrdinu než z mnoha vítězů.

Kdo je Jára Cimrman?

Jára Cimrman je fikční postava vytvořená českými autory a herci spojenými s rozhlasem a divadlem: Jiřím Šebánkem, Zdeňkem Svěrákem, Ladislavem Smoljákem a jejich spolupracovníky.

Podle „cimrmanologie“ byl jedním z největších géniů přelomu 19. a 20. století. Měl být dramatikem, vynálezce, pedagogem, sportovcem, filozofem, cestovatelem, hudebníkem, lékařem, kriminologem a vlastně vším najednou. Poradil velkým postavám historie, přišel na průlomové nápady, předpověděl budoucnost, objevil věci dříve než ostatní.

Ale vždy jen o trochu příliš brzy, příliš pozdě, na špatném místě nebo bez uznání.

To je podstata Cimrmana.

Není to obyčejný génius.

Je to genialní neúspěšný člověk.

Člověk, který svět téměř změnil.

Téměř.

A v českém „téměř“ se skrývá půl národní filozofie.

Narození mystifikace

Fenomén Cimrman vyrostl z českého smyslu pro humor, který miluje předstírat vážnost tak účinně, až se vážnost sama začne smát.

V roce 1966 se v rádiu objevila zpráva o údajném objevu pozůstalosti zapomenutého českého génia. O rok později, v roce 1967, zahájilo činnost Divadlo Járy Cimrmana. Česká divadelní encyklopedie uvádí, že divadlo zahájilo činnost 4. října 1967 v Malostranské besedě a projekt vycházel z mystifikačního předpokladu poznávání a zpřístupňování života a díla zapomenutého českého polyhistora.

To je velmi důležité slovo: mystifikace.

Cimrman není jen hrdinou skeču. Je celým systémem vymyšlení. Má biografii, tvorbu, badatele, objevy, konference, fragmenty her, vědecký tón, archivy, údajné dokumenty, stopy, poznámky pod čarou a vážnost, která je tak dokonalá, že se sama stává komickou.

Je to divadlo, které předstírá vědu.

Věda, která předstírá historii.

Historie, která předstírá pravdu.

A pravda, která tímto vtipem začíná divně odhalovat.

Jak funguje představení Cimrmana?

Představení Divadla Járy Cimrmana mají charakteristickou formu.

Nejprve je seminární část. Herci vystupují jako badatelé života a tvorby Cimrmana. Přednášejí nové objevy, analyzují dokumenty, probírají okolnosti vzniku hry, opravují dřívější chyby, ukazují jemnosti, dokazují, že Cimrman byl mnohem důležitější, než se dosud soudilo.

Pak následuje dramatická část: hra údajně nalezená nebo Cimrmanovi připisovaná.

Toto uspořádání je genialní.

Protože divák je nejprve vtáhnut do vážného tónu přednášky. Všechno zní akademicky. Jsou tam data, teze, objevy, odborné úvahy. A pak se krok za krokem ukazuje, že veškeré tyto znalosti se týkají člověka, který neexistoval, a děl, která předstírají, že byla objevena.

Ale pozor: vtip nespočívá jen v tom, že „to není pravda“.

Vtip spočívá v tom, jak dokonale je tato nepravda postavena.

Cimrmanologie funguje, protože paroduje učenost s takovou něhou, že ničí vědu. Spíše ukazuje, jak moc máme rádi vážnost, tituly, objevy a autority.

A pak se ptá:

dokážeme opravdu rozlišit velikost od způsobu, jakým se o ní mluví?

Proč ho Češi milují?

Protože Cimrman není jen směšný.

Je velmi český.

Velké národy rády vyprávějí o svých vítězích. Češi často vyprávějí o těch, kterým se to nepodařilo, ale kteří si zachovali inteligenci, důstojnost a smysl pro humor. Cimrman radil všem velkým, ale sám zůstal nerozpoznán. Vymýšlel věci, ale slávu sbíral někdo jiný. Byl všude, ale nikde nedostal pomník.

Zní to jako vtip, ale zasahuje do něčeho vážného.

Češi po velkou část historie žili ve stínu větších struktur: císařství, monarchie, sousedů, impérií, politických systémů, velkých jazyků a velkých narativů. Česká kultura si musela často budovat sama ne prostřednictvím dominance, ale prostřednictvím šikovnosti, ironie, jazyka, malé formy, odstupů.

Cimrman je ideálním hrdinou takové kultury.

Nevyhrává svět.

Rozzbrojuje ho.

Největší Čech, tedy triumf fikce

V roce 2005 uspořádala Česká televize projekt Největší Čech, inspirovaný formátem BBC. V nominacích se objevilo obrovské množství hlasů pro Járu Cimrmana. Podle českých zpráv to mohlo být tak, že fikční génius vedl ve hlasování, ale po konzultaci s BBC byl vyloučen, protože nebyl reálnou postavou.

Tato událost je něčím více než anekdotou.

Je jedním z nejkrásnějších současných komentářů k české identitě.

Názept se na největšího představitele: vybíráme toho, kterého jsme si vymysleli sami.

V oficiálním žebříčku vyhrál Karel IV. – král český a římský císař, stavitel Prahy, absolutně reálná a historicky obrovská postava. Ale v kolektivní paměti a v příbězích o anketě se často vrací právě Cimrman. Protože jeho vyloučení bylo tak dobré jako nejlepší scéna z jeho vlastního divadla.

Fikční Čech prohrál, protože neexistoval.

To znamená, že vyhrál dokonale.

Cimrman jako anti-pomník

Cimrman je českým anti-pomníkem.

Běžný pomník stojí na podstavci, hledí do dálky, má bronzový plášť a biografii plnou dat. Cimrman má seminář, poznámky pod čarou, absurdní objevy, nejasné stopy a biografii tak velkou, že až nemožnou.

Pomník říká: obdivuj.

Cimrman říká: pojďme se podívat, zda obdiv sám o sobě není někdy směšný.

To neznamená, že Čechům chybí úcta k historii. Naopak. Aby se dělaly tak inteligentní vtipy z národní velikosti, je třeba dobře rozumět tomu, čím ona je. Cimrman funguje, protože stojí vedle pravých hrdinů a lehce jim posouvá aureolu.

Nezničuje je.

Učí odstup.

V zemi, která má Hradčany, Karla IV., Jana Husa, Komenského, Havla a Palacha, Cimrman připomíná: žádná velikost by neměla být imunní vůči humoru.

Divadlo Járy Cimrmana na Žižkově

Dnes se s Cimrmanem nejvíce spojuje Žižkovské divadlo Járy Cimrmana v Praze.

Není to náhodné místo. Žižkov má vlastní charakter: trochu dělnický, trochu alternativní, méně slušný než reprezentativní centrum. Čtvrť Jana Žižky, televizní věže, hospod, Vítkova a místního života velmi dobře sedí hrdinovi, který je zároveň národní i antioficiální.

V repertoáru Divadla Járy Cimrmana jsou klasické hry Smoljaka a Svěráka postavené kolem fikčního génia. Vstupenky bývají těžko sehnatelné, protože pro Čechy to není muzejní zajímavost, ale živý prvek kultury.

Pro Poláka bez znalosti češtiny může být představení těžké.

Protože Cimrman sedí v jazyce.

V rytmu věty, vědecké parodii, dvojí významnosti, suchém tónu, v tom, že někdo říká něco absurdního tak klidně, jako by přednášel výsledky výzkumu. Velká část humoru mizí už v samotném shrnutí.

Ale i když nepůjdete na představení, stojí za to vědět, že takové divadlo existuje.

Protože bez Cimrmana je těžké pochopit Čechy.

Cimrman anglicky

Zajímavostí je také Cimrman English Theatre, tedy snaha hrát svět Cimrmana anglicky.

To samo o sobě je fascinující, protože Cimrman je velmi těžký na překlad. Ne proto, že by se nedal přeložit děj. Dá se. Problémem je tón: parodie vědy, česká skladba humoru, mikroskopické posuny vážnosti a absurdna.

Překlad Cimrmana je trochu jako pokus přenést knedlík přes kulturní hranici.

Lze to.

Ale je třeba velmi dávat pozor, aby neztratil tvar.

Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak

Fenomén Cimrman by neexistoval bez autorů a herců, kteří po léta budovali jeho svět.

Nejdůležitější jména jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Svěrák je v Česku obrovsky důležitou postavou: herec, scenárista, dramatik, autor, spolu tvůrce filmů, hlas české populární a zároveň inteligentní kultury. Smoljak byl režisérem, autorem, hercem a spolu tvůrcem cimrmanovského scénického jazyka.

Nebyla to jednorázová zábava.

Byl to dlouholetý umělecký projekt, který z fikční postavy vytvořil kulturní instituci.

Cimrman přežil, protože nebyl jen konceptem.

Byl skvěle napsán.

A hrán s absolutní vážností.

Proč by si Cimrmana měli znát Poláci?

Protože Poláci často jezdí do Česka s přesvědčením, že sousedy rozumí.

Podobný jazyk. Pivo. Knedlíky. Praha. Směšná slova. Trochu Švejk, trochu Křeček, trochu Havel.

A pak se objeví Cimrman a ukáže, že český humor je mnohem složitější.

Není jen „směšný“.

Je filozofický, suchý, divadelní, antihrdinský, jazykový, někdy absurdně učený, někdoc velmi jemný. Směje se velikosti, ale ne proto, aby vše snížil. Spíše proto, aby velikost byla snesitelná.

Polský humor často miluje expresivitu.

Český humor často miluje nedopovězení.

Polský hrdina často trpí monumentálně.

Český hrdina často něco téměř dosáhne a pak zůstane s poznámkou, křivým křeslem a suchým komentářem.

Cimrman je mistrem tohoto „téměř“.

A možná proto je tak lidský.

Je Jára Cimrman jako Švejk?

Trochu, ale ne úplně.

Švejk je literární postava, která rozzbrojuje vojenskou a imperiální vážnost svým povídáním, zdánlivou hloupostí a nejasnou strategií přežití. Cimrman je fikčním géniem, jehož neúspěch se stává národním úspěchem.

Švejk přežívá systém.

Cimrman téměř vytváří civilizaci.

Oba jsou čeští, protože oba zpochybňují autoritu bez velké deklarace. Ale dělají to jinak. Švejk funguje zdola, prostřednictvím každodennosti, příběhu, piva a vojenského absurdna. Cimrman funguje prostřednictvím parodie vědy, velikosti a národního mýtu.

Švejk je člověk, který může předstírat hloupost.

Cimrman je génius, kterého svět si nevšiml.

Oba jsou potřeba.

Stručně pro netrpělivé

Kdo je Jára Cimrman? Fikční český génius: vynálezce, dramatik, cestovatel, pedagog, filozof a hrdina divadelní mystifikace vytvořené českými autory.

Existoval Jára Cimrman opravdu? Ne. Je to vymyšlená postava, ale tak silně přítomná v české kultuře, že ji mnoho Čechů považuje za národní fenomén.

Co je Divadlo Járy Cimrmana? Pražské divadlo působící od konce 60. let 20. století, jehož repertoár tvoří komické hry spojené s fikčním životem a tvorbou Cimrmana.

Proč se říká, že Cimrman byl Největším Čechem? V anketě Největší Čech v roce 2005 získal obrovské množství hlasů a podle zpráv mohl vést v nominacích, ale byl vyloučen, protože nebyl reálnou osobou.

Kde v Praze je Cimrmanovo divadlo? Nejvíce je spojováno s Žižkovským divadlem Járy Cimrmana, tedy Žižkovské divadlo Járy Cimrmana.

Stojí za to jít na Cimrmanovo představení bez znalosti češtiny? Může to být těžké, protože humor je velmi jazykový. Stojí za to však fenomén Cimrmana znát, i když představení v češtině nebude plně srozumitelné.

Uvidět Prahu očima Cimrmana

Cimrman není obyčejná turistická atrakce. Stačí postavit se před budovu a udělat fotku. Je třeba pochopit tón: českou ironii, nedůvěru k patosu, lásku k zdánlivé vědeckosti a radost z dobře postavené mystifikace.

Pokud chcete cítit čtvrť, se kterou se dnes spojuje Divadlo Járy Cimrmana, dobrým výběrem je Žižkov alternativně – procházka po buntovnické Praze s polským průvodcem . Žižkov s televizní věží, Vítkovem, místními hospodami a méně slušnou atmosférou skvěle sedí k příběhu o Čechách, kteří si vybírají inteligentní vtip před nafouknutým pomníkem.

Pokud chcete pochopit českou ironii v centru města, stojí za to ji spojit s trasou Pasaže Prahy, kde Lucerna a obrácený kůň Davida Černého ukazují podobný mechanismus: národní symbol je obrácený, ale ne proto, aby byl zničen. Aby se zjistilo, zda stále umíme se usmát.

Cimrman učí něco velmi důležitého.

Že Čechy lze milovat nejen prostřednictvím Hradčan, piva a Karlova mostu.

Lze je milovat také prostřednictvím člověka, který nikdy neexistoval.

A který se někdy zdá být pravdivější než všichni reální hrdiní dohromady.