Sochy Davida Černého v Praze – kde je hledat?
Některá díla Davida Černého nemusíte hledat.
Přijdou vám přímo do cesty.
Jiná vyžadují pohled vzhůru.
A ještě jiná se nacházejí mimo trasu, kterou průměrný turista urazí mezi Karlovým mostem a Staroměstským náměstím.
Právě proto se vyplatí nahlížet na ně jako na samostatnou mapu Prahy.
Ne mapu památek.
Mapu podivností.
Lilith v Praze – obrovská žena v Karlíně
V moderním Karlíně ji těžko přehlédnete.
Lilith není malá socha postavená před budovou.
Je součástí celé architektonické kompozice.
Obrovská ženská postava objímá fasádu a působí dojmem, jako byste se dívali na záběr ze sci-fi filmu.
Jde o jeden z nejlepších příkladů současné Prahy, která se nesnaží kopírovat historické centrum.
Karlín má svůj vlastní jazyk.
Sklo.
Moderní kanceláře.
Rekonstruované továrny.
Nová architektura.
A uprostřed ní Černý umisťuje gigantické lidské tělo.
Lilith budovu chrání?
Drží ji?
Nebo se ji snaží vylézt?
To už nechává na divákovi.
A tak by to mělo být.
Miminka a Žižkovská televizní věž
Existují sochy, které mění budovu.
Miminka Davida Černého udělala právě to s jedním z nejcharakterističtějších objektů na Žižkově.
Obrovské děti šplhající po konstrukci televizní věže jsou zároveň zábavné a trochu děsivé.
Zvláště jejich tváře.
Přesněji řečeno jejich absence.
Žižkovská televizní věž – stojí za to vidět nejen pro panoramu
Pokud chcete během pobytu v Praze vyjít ze Starého Města, Žižkov je jedním z nejzajímavějších směrů.
Samotná věž se stala symbolem této části města.
Miminka k ní přidaly ještě jednu vrstvu.
Dnes je těžké vidět konstrukci bez Černého dětí a stejně těžké si představit děti bez této konstrukce.
Umění se přilepilo k architektuře.
A vyhrálo.
Svatý Václav v Pasáži Lucerna
Palác Lucerna a Pasáž Lucerna v Praze jsou místa, která stojí za návštěvu i tehdy, když vám jméno Černý nic neříká.
Ale až vstoupíte do pasáže, nezapomeňte zvednout hlavu.
Nad hlavami procházejících visí kůň.
Mrtvý.
Hlavou dolů.
Na jeho břiše sedí svatý Václav.
Jde o Kůň, jedno z nejrozpoznatelnějších Černého děl.
Není třeba studovat české dějiny, abyste pochopili vtip.
Stačí předtím projít Václavským náměstím a spatřit klasický pomník patrona Čech.
Až tehdy žert získává plnou chuť.
Praha ukazuje hrdinu dvakrát.
Nejprve oficiálně.
Pak česky.
Visící Freud – socha nad hlavami chodců
Pokud do Googlu zadáte „visící Freud Praha“, hlavní rada zní:
dívejte se vzhůru.
David Černý umístil postavu Freuda vysoko nad ulici.
Zespodu můžete na několik sekund mít pocit, že vidíte skutečného člověka.
Jde o jedno z těch děl, která fungují nejlépe náhodou.
Bez varování.
Bez cedule.
Bez muzejního ticha.
Náhlý běžný procházka se změní v scénu, kterou mozek nedokáže okamžitě uspořádat.
Močící muž u Muzea Franze Kafky
Jde o jednu z těch soch, jejichž popis zní jako vymyšlený příběh o Čechách.
Dva kovové postavy močí do nádrže připomínající tvarem Česko.
A vše se nachází na Malé Straně, v sousedství míst patřících k nejhistoričtější a nejreprezentativnější části Prahy.
Černý miluje taková střetnutí.
Vznešenost kontra tělo.
Národní symbolika kontra fyziologie.
Cestovatelská elegance kontra absurdita.
A proto se tato fontána nachází přesně tam, kde má být.
Trifot – oči města
Před Centrem české fotografie najdeme další charakteristický objekt Černého.
Trifot připomíná divnou hybridní směs fotoaparátu, stativu a pozorujícího tvora.
Téma je zřejmé:
pozorování.
Fotografování.
Sledování.
Technologie.
Ale zajímavější otázka se objeví až o chvíli později.
Kdo tady ve skutečnosti pozoruje koho?
My sochu?
Socha nás?
Nebo jsme si už dávno zvykli, že se na nás město dívá?
Quo Vadis – Trabant na nohou
Auto by mělo mít kola.
Černý mu dává nohy.
Quo Vadis odkazuje na historii lidí utíkajících z NDR a události roku 1989 spojené s Prahou.
Trabant byl jedním ze symbolů každodennosti východního Německa.
U Černého přestává být obyčejným automobilem.
Dostává končetiny.
Jako by konečně mohl utéct vlastními silami.
Jde o jeden z těch momentů, kdy se absurdita setkává s velmi konkrétní historií.
A najednou přestává být pouze zábavná.
Kafkaova hlava – pohyblivá socha u Quadria
Pokud vás zajímá Kafkaova hlava v Praze, připravili jsme její širší popis v našem průvodci tvorbou Davida Černého.
Zde si zapamatujte jedno:
nepřijďte, udělejte fotku a utečte.
Počkejte.
Jde o sochu, jejíž smysl se odhaluje spolu s pohybem.
Tvář se objevuje a mizí.
Části se posouvají vůči sobě.
Člověk se rozpadá na mechanismus.
A pak mechanismus znovu předstírá člověka.
Kafka by to pravděpodobně pochopil.
Černého sochy jako mapa neotřelé Prahy
Nejzajímavější je, že tyto objekty se nenacházejí vedle sebe.
Je třeba se přesouvat.
Vyjít z náměstí.
Přejít přes Nové Město.
Zajít do Lucerny.
Vyjet na Žižkov.
Dostat se do Karlína.
Právě proto jsou sochy Davida Černého dobrým důvodem k prohlídce Prahy alternativně.
Ne jako katalogu „TOP 10 atrakcí“.
Ale jako města složeného z různých epoch, čtvrtí a lidí.
Pokud vás zajímá právě taková Praha, podívejte se také na Brutalismus – Letná a zbývající prohlídky Prahy s českým průvodcem.
Protože po prvním setkání s Černým člověk začíná vnímat jednu věc:
Praha má mnohem více divných příběhů, než naznačují pohlednice.