Praha má místa, o kterých hned víte, jak je nafotit.
Karlův most za úsvitu. Hradčany z druhého břehu Vltavy. Staroměstské náměstí s Orlojem. Zlatá ulička, když do ní ještě nevstoupily všechny skupiny turistů. Věž, kupole, dláždění, světlo, pohlednice.
A pak je tu Folimanka.
Místo, které na první pohled nevydává za velkou atrakci. Park v údolí. Trochu zeleně, cestičky, lavičky, dětské hřiště, sportovní hala, potok Botič, nad hlavou obrovský Nuselský most a pod zemí jeden z největších pražských shelterů z doby studené války.
Zní to jako tři různá města.
A právě proto je Folimanka tak zajímavá.
Lidé hledají na Googlu: Folimanka, Folimanka Praha, Park Folimanka, Bunkr Folimanka, Kryt Folimanka. Někdy hledají zelené místo na procházku. Někdy zajímá shelter z doby studené války. Někdy sem přijdou kvůli Danu Brownovi a jeho pražským tajemstvím. A někdy prostě uvidí na mapě divné zelené údolí protnuté gigantickým mostem a ptají se: co to vlastně je?
Nejkratší odpověď zní: park.
Ale to by byla odpověď příliš jednoduchá.
Folimanka je místem, kde Praha ukazuje své vrstvy najednou: středověké zdi, bývalé údolí potoka, moderní infrastrukturu, betonový most, shelter ze studené války a každodenní život obyvatel, kteří sem přišli s psem, dítětem nebo kávou.
Jsou místa, kde Praha vypráví příběh z fasády.
Folimanka ho vypráví z řezu.
Kde je Folimanka?
Park Folimanka se nachází na Praze 2, v údolí mezi Vinohrady, Nuslemi a oblastí Karlova, nedaleko Nového Města.
Už to není úzké centrum v turistickém smyslu, ale stále velmi blízko. Dostanete se sem z okolí Karlova, Nuslí nebo Vinohrad. V blízkosti jsou zastávky tramvají a autobusů a nejjednodušší orientace je taková: hledáme údolí pod Nuselským mostem.
Protože Nuselský most je tu k přehlédnutí.
Přechází nad parkem vysoko, těžce, betonově, jako by někdo přetáhl zelené místo velkou čarou města 20. století. Z jedné strany může tlacit. Z druhé — těžko si představíte Folimanku bez něj. Právě tento kontrast je jádrem místa: park a beton, děti a studená válka, potok a magistrála, procházka a infrastruktura.
Folimanka není „hezká“ jednoduchým způsobem.
Je pravdivá.
Údolí Botiče, tedy než přišel beton
Než se objevil most, sportovní hala a shelter, bylo tu údolí.
Folimankou protéká Botič — potok, který utvaroval tuto část města. Dnes je v centru Prahy snadné zapomenout, že pod městskou sítí ulic, mostů a kolejí existuje starší logika terénu: údolí, svahy, potoky, místa vlhčí, strmější, více schovaná.
Folimanka připomíná právě tuto starší logiku.
Oficiální encyklopedie Prahy 2 popisuje Folimanku skrze několik vrstev: Botič, který utvořil údolí, zaniklou usedlost Folimanka, od které pochází dnešní název, zdi Nového Města, Karlov, Vinohrady a Nusle, a také novější historii 20. století: výstavbu Nuselského mostu, shelter, sportovní halu a sochařskou výzdobu parku.
To je ve skutečnosti hotový plán příběhu.
Nejprve příroda vytvoří údolí.
Pak člověk zde pěstuje půdu, zakládá sady, vinice, hospodářství.
Pak město staví zdi.
Pak se kolem rostou čtvrti.
Pak 20. století přehodí nad údolím most.
A pod zemí zakopává strach z atomové války.
Odkud pochází název Folimanka?
Název Folimanka pochází od staré usedlosti, tedy předměstského hospodářství nebo statku. V této části Prahy po staletí rostly vinice, zahrady, sady a hospodářství spojená s Novým Městem, Vinohrady a Nuslemi.
To je důležité, protože dnešní park může vypadat jako kousek městské zeleně mezi bloky, ulicemi a mostem. Ale jeho název si pamatuje dřívější život místa. Pamětuje časy, kdy Praha ještě nebyla souvislou metropolí a její okraje měly charakter polovenkovský, zahradní, užitkový.
České zdroje připomínají, že první zmínka o této oblasti ve vinických knihách se objevuje již v roce 1353. Později se v dokumentech zmiňuje také meruňkový sad. To je krásný detail, protože najednou pod betonem Nuselského mostu a pod vojenskou logikou shelteru vystupuje úplně jiná Folimanka: vonící vinnou révou a ovocem.
Město má rádo věci překrývat.
Ale názvy někdy vyčnívají z povrchu jako kořeny.
Zdi Nového Města
Folimanka leží poblíž jednoho z nejzajímavějších stop středověké Prahy: bývalých zdí Nového Města.
Když Karel IV zakládal Nové Město ve 14. století, nešlo jen o několik nových ulic. Byl to obrovský urbanistický projekt. Praha se měla stát velkým hlavním městem. Potřebovala prostor, kostely, náměstí, trhy, kláštery, cesty a obranu.
Zdi Nového Města byly součástí této ambice.
V oblasti Karlova a Folimanky se zachovaly úseky bývalých opevnění. Pro turisty, který jde poprvé parkem, mohou vypadat jako malebná zeď na svahu. Ale pokud víme, na co se díváme, najednou se změní perspektiva.
Folimanka přestává být jen místem pod mostem.
Stává se hranicí bývalé Prahy.
Místem, kde se středověké město stýkalo s údolím, potokem, poli, cestami a pozdějšími čtvrtěmi. Právě tady je dobře vidět, že Praha nerostla jen díky hezkým fasádám. Rostla díky rozhodnutím o zdech, svazích, branách, trasách a o tom, co mělo zůstat uvnitř a co venku.
Nuselský most, tedy město prochází nad hlavou
Nad Folimankou prochází Nuselský most.
Česky: Nuselský most. Pro mnoho Pražanů prostě Nuselák.
Je to jeden z nejcharakterističtějších mostů Prahy, ačkoli zcela jiný než Karlův most. Nemá svaté, gotické věže ani romantické legendy. Má beton, automobilový provoz a metro uprostřed konstrukce. Propojuje okolí Pankráce se centrem města, přehazuje provoz nad Nuselským údolím.
Most byl otevřen v roce 1973. Má monumentální měřítko a velmi silně změnil krajinu této části města. Ve Folimance prochází nad parkem ve výšce asi čtyřiceti metrů, čímž vytváří jeden z nejneobvyklejších městských kontrastů v Praze: pod sebou procházku, zeleň, dětské hřiště, potok; nad hlavou velkou infrastrukturu, auta, metro, betonový páteř města.
Nuselský most je emocionálně náročný.
Z jedné strany je to impozantní dílo inženýrství. Z druhé — po léta měl v Praze také temnou pověst spojenou se sebevraždy. Teprve instalace zábradlí tento tragický aspekt omezila. Proto o Nuseláku nelze mluvit pouze jako o technické konstrukci.
Je to most, který nese lidi, vlaky metra, auta, každodennost a tíhu městské paměti.
Ve Folimance se to cítí zvláště silně.
Protože když stojíte pod ním, architektura přestává být abstrakcí. Je nad vámi. Stínem. Hukem. Čarou na obloze.
Park pod mostem
A přesto Folimanka není smutná.
Je to jeden z paradoxů tohoto místa.
Pod obrovským mostem se točí normální, klidný život. Děti běhají na hřišti. Lidé sedí na lavičkách. Někdo cvičí. Někdo jde s psem. Někdo si zkracuje cestu mezi čtvrtěmi. Někdo vůbec nemyslí na studenou válku, most, zdi ani historii urbanistiky.
A dobře.
Město není jen k pochopení. Je také k používání.
Park Folimanka má cestičky, zeleň, rekreační místa, hřiště, dětské hřiště, prostor pro procházky a odpočinek. Tudy také prochází pěší a cyklistická trasa podél Botiče, která spojuje tuto část města s dalšími zelenými oblastmi. Encyklopedie Prahy 2 upozorňuje, že síť parkových cest je přizpůsobena rekreaci, včetně procházek, kočárků, koloběžek a kol.
Folimanka ukazuje každodenní Prahu.
Ne tu z průvodce, ale tu, ve které skutečně žijí obyvatelé.
A možná právě proto stojí za to ji navštívit. Protože po několika hodinách mezi nejdůležitějšími památkami je dobré vejít do místa, kde Praha přestává hrát pro turisty a začíná být sama sebou.
Hala Folimanka
Název Folimanka se objevuje také u sportovní haly.
Sportovní hala Folimanka byla postavena v roce 1976 podle projektu architekta Jiřího Siegla a je spojena především s klubem USK Praha. Využívá se zejména pro basketbal a judo.
Je to další vrstva místa.
Nejen park. Nejen shelter. Nejen most. Také sport, trénink, každodenní užívání města. V mnoha čtvrtích jsou tyto objekty pro obyvatele důležitější než nejmalebnější památka. Protože právě do haly se chodí každý týden, tam děti trénují, tam se konají zápasy, tam místo žije v rytmu místní komunity.
Ve Folimance historie není uzavřená v minulosti.
Je vedle někoho, kdo právě jde na trénink.
Bunkr Folimanka, tedy studená válka pod parkem
Nejneobvyklejší část Folimanky je neviditelná.
Pod zemí se nachází Kryt Folimanka, známý také jako Bunkr Folimanka.
Jde o shelter civilní obrany z doby studené války. Oficiální stránka shelteru uvádí, že jde o největší podzemní stavbu na území městské části Praha 2. Má 1332 m² plochy a pojme 1300 osob. Je udržovaný, osvětlený, vytápěný a v případě potřeby funkční. Veřejný vstup je zdarma a během dnů otevřených dveří nevyžaduje předchozí rezervaci.
To jsou suchá čísla.
Ale čísla na takovém místě rychle začnou působit na představivost.
1300 osob.
Ne turistů. Ne diváků. Ne účastníků koncertu.
Lidí, kteří by sestoupili pod zem, kdyby se na povrchu stalo příliš nebezpečně.
Shelter se nachází asi 20 metrů pod zemí a jeho nejnižší místo sahá zhruba 25 metrů pod úroveň terénu. Byla zde využita starší štola z druhé světové války sloužící jako útočiště civilního obyvatelstva při náletech. Po válce, v reáliích studené války, bylo místo přestavěno na stálý shelter civilní obrany.
Když člověk vejde do bunkru, Praha nad zemí mizí.
Není tu Hradčany. Není tu secesní fasády. Není tu káva na Vinohradech. Je tu beton, dveře, chodby, větrací systém, nouzová východiště, přežití technika a velmi konkrétní otázka: co dělá město, když se bojí konce světa?
Studená válka v českém betonu
Atomové sheltery jsou divnou architekturou.
Ne staví se proto, aby byly hezké. Staví se proto, aby daly lidem šanci, když krása světa přestane mít význam. Jsou funkční, těžké, podzemní, technické. Nezývají fasádou. Skrývají se.
Bunkr Folimanka vznikl na přelomu 50. a 60. let 20. století, v období studené války. Byl součástí systému civilní obrany. Oficiální popisy zdůrazňují, že jde o stálý shelter štálového typu z betonových bloků, s ochranami, nouzovými východy, technickým zázemím a možností fungování v situaci ohrožení.
Dnes se tam lze podívat jako návštěvník.
To je historický komfort.
Vcházíme z zvědavosti, ne ze strachu.
Ale právě proto stojí za to zachovat ticho v hlavě. Protože takové místo není jen „atrakcí“. Je hmotnou stopou strachu, který po desetiletí organizoval život střední Evropy. Připomíná, že 20. století nebylo jen érou metra, paneláků, sportovních hal a mostů. Bylo to také érou poplachových cvičení, evakuačních plánů, propagandy, jaderného napětí a otázek, které nikdo nechtěl vyslovit nahlas.
Folimanka je park.
Ale pod parkem leží neklid.
Prohlídka bunkru Folimanka
Kryt Folimanka není otevřený každý den jako klasické muzeum.
Veřejné prohlídky se obvykle konají jednou měsíčně, v sobotu, v čase 9:00–15:00. Podle informací městské části Praha 2 je vstup zdarma a bez předchozí rezervace a prostor je z velké části dostupný také pro děti, seniory a osoby s omezenou pohyblivostí.
Vždy se však vyplatí zkontrolovat aktuální termíny na oficiální stránce shelteru nebo na stránce městské části Praha 2, protože harmonogram dnů otevřených dveří se může měnit.
Prohlídka Folimanky nezávisí na prohlížení luxusních interiérů. Jde spíše o procházku technickým srdcem strachu: chodbami, místnostmi, východy, zařízeními, informačními tabulemi, vybavením a plánem přežití.
Nejzajímavější je, že shelter nevypadá jako filmová dekorace.
Vypadá tak, jako by mohl stále fungovat.
A právě to dělá největší dojem.
Dan Brown a Folimanka
V posledních letech získala Folimanka další slávu díky románu Dana Browna „Tajemství tajemství“.
V literárním světě Browna se Praha stává městem symbolů, vědy, hádanek a podzemního napětí. Folimanka se do takového příběhu hodí dokonale: skrytá pod parkem, spojená se studenou válkou, technická, trochu znepokojující a zároveň zcela reálná.
Praha City Tourism upozorňuje, že bunkr Folimanka hraje důležitou roli v tomto pražském románu a že zájem návštěvníků vzrostl spolu s jeho popularitou. také vede trasu inspirovanou touto atmosférou, spojující podzemní Prahu, bunkr Folimanka a bastionové okolí Nového Města.
Je zajímavé, že literatura často vytahuje z města místa, která byla dříve na okraji.
Karlův most nepotřebuje Dana Browna. Pražský hrad také ne.
Ale Folimanka? Folimanka má ráda, když najednou někdo řekne: podívejte se pod sebe.
Bastion, Karlov a Praha u zdí
Folimanka dobře navazuje na okolí Karlova a bývalých zdí Nového Města.
Je to důležitý fragment Prahy, často opomíjený při první prohlídce. A škoda, protože právě tady je vidět ambiciózní projekt Karla IV., středověké hranice města, barokní bastiony, pozdější přestavby a krásné, méně přeplněné výhledové body.
V blízkosti se nachází například Bastion u Božích muk, tedy veřejný prostor upravený na bývalém bastionu, s výhledem směrem k Vyšehradu. Odtud lze pochopit, jak se kopce, zdi, údolí a opevnění skládaly kolem jižní části Nového Města.
Toto není Praha z první reklamní brožury.
Toto je Praha topografie.
Praha, ve které se musíme dívat nejen na fasády, ale také na sklon ulice, průběh zdí, údolí potoka, linii mostu a náhlé otevření výhledu.
Proč je Folimanka dobrým tématem na procházku?
Protože není očividná.
A neočividná místa často nejlépe ukazují, jak skutečně funguje město.
Na Folimance lze vyprávět o středověkých zdech Karla IV., bývalé hranici Nového Města, potoku Botiči, zahradní minulosti Vinohrad a Nuslí, modernizaci 20. století, Nuselském mostu, studené válce, atomových shelterech, Danu Brownovi, parkové každodennosti a otázce, co znamená bezpečí ve městě.
To je hodně na jeden park.
A právě proto je Folimanka skvělá pro lidi, kteří byli v Praze už jednou nebo dvakrát a chtějí vidět něco mimo klasickou trasu.
Ne místo Hradčan.
Ne místo Karlova mostu.
Spíše po nich.
Když už známe pohlednicovou Prahu, Folimanka ukazuje její technický, městský a trochu znepokojující řez.
Jako by někdo zvedl koberec a řekl: podívejte se, tady také je historie.
Stojí za to navštívit Park Folimanka?
Ano, ale musíte vědět proč.
Pokud hledáte monumentální památku, Folimanka vás může překvapit svou běžností. Je to park, kde obyvatelé skutečně tráví čas. Ne každý její kousek je „hezký“ v turistickém smyslu. Nad hlavou je most. Okolo jsou svahy, cestičky, hala, každodenní infrastruktura města.
Ale pokud zajímá méně očividná Praha, Folimanka je velmi dobrá volba.
Je to místo pro ty, kteří rádi vidí město vrstvami. Pro lidi zajímající se o urbanistiku, studenou válku, bunkry, Dana Browna, Nuselský most, méně známé parky a trasy mimo hlavní turistický proud.
Folimanka nebude nejkrásnějším místem vaší cesty.
Ale může být jedním z těch, které zůstanou v hlavě nejdéle.
Protože nevypadá jako kulisa.
Vypadá jako pravé město.
Kolik času potřebujete na Folimanku?
Na samotnou procházku parkem stačí asi 30–45 minut.
Pokud chcete klidně projít park, přiblížit se k Nuselskému mostu, vydat se směrem ke zdím Nového Města a Karlovu, věnujte tomu asi hodinu.
Pokud narazíte na den otevřených dveří bunkru a chcete vejít do shelteru, rezervujte si více času — asi 1,5–2 hodiny na celek, v závislosti na frontě, tempu a na tom, kolik chcete číst podél cesty.
Nejlepší variantou je spojit Folimanku s okolím Karlova, bastionem a sestupem směrem k Novému Městu nebo Vyšehradu.
Pak park přestává být samostatným bodem.
Stává se součástí větší mapy.
Jak se dostat do Folimanky?
Do Folimanky se lze dostat z několika stran.
Ze strany Vinohrad a Nuslí je nejjednodušší řídit se směrem k údolí pod Nuselským mostem. Ze strany Nového Města lze sestoupit přes okolí Karlova a bývalých zdí. V blízkosti jsou zastávky tramvají a autobusů a nejpohodlnější trasa závisí na tom, zda chcete začít od parku, bunkru, Karlova nebo bastionu.
Pokud plánujete vstup do bunkru, zkontrolujte si předem oficiální adresu a datum dne otevřených dveří. Shelter se nachází v oblasti ulice Pod Karlovem, pod východní částí parku.
Pohodlná obuv je dobrý nápad.
Folimanka leží v údolí, takže cesty mohou vést po svahu, schodech nebo po nakloněných cestách.
Stručně pro netrpělivé
Co je Folimanka? Folimanka je městský park na Praze 2, umístěný v údolí mezi Vinohrady, Nuslemi a Karlovem, pod Nuselským mostem.
Kde se nachází Park Folimanka? Na Praze 2, v údolí Botiče, v blízkosti Nuselského mostu, Karlova a Nového Města.
Co vidět ve Folimance? Park, Nuselský most viděný zdola, potok Botič, okolí bývalých zdí Nového Města, sportovní halu Folimanka a bunkr Folimanka, pokud narazíte na den otevřených dveří.
Co je Bunkr Folimanka? Jde o shelter civilní obrany z doby studené války, skrytý pod parkem. Má 1332 m² plochy a pojme 1300 osob.
Lze navštívit Bunkr Folimanka? Ano, ale obvykle jen ve vybrané dny otevřených dveří, obvykle jednou měsíčně v sobotu. Vstup je zdarma, bez předchozí rezervace. Před návštěvou se vyplatí zkontrolovat aktuální termíny.
Je Folimanka spojena s Danem Brownem? Ano, bunkr Folimanka se objevuje v pražském kontextu románu Dana Browna „Tajemství tajemství“ a stal se jednou z zajímavějších lokalit pro milovníky podzemní, symbolické Prahy.
Stojí za to jít do Parku Folimanka? Ano, pokud chcete vidět méně očividnou Prahu: park pod velkým mostem, stopy bývalých zdí, údolí Botiče a shelter z doby studené války.
Kolik času potřebujete na Folimanku? Na procházku parkem stačí 30–45 minut. S bunkrem, Karlovem a okolními zdemi si naplánujte 1,5–2 hodiny.
Vidět Folimanku s průvodcem
Folimanku lze samozřejmě vidět samostatně. Stačí sestoupit do parku, podívat se nahoru na Nuselský most, najít vstup do shelteru v den otevřených dveří a projít se cestičkami mezi zezelení, betonem a stopami bývalých zdí.
Ale s průvodcem je snazší pochopit, že to není jen park pod mostem.
Je to místo, kde se setkává středověká Praha Karla IV., údolí Botiče, studená válka, modernistická infrastruktura, městská každodennost a literární představivost Dana Browna.
Polští průvodci z ukazují Folimanku a její podzemní kontext například během trasy Podzemní Praha a Bunkr Folimanka – stopami Dana Browna. Je to procházka pro ty, kteří chtějí vidět méně pohlednicovou Prahu: bastiony, zdi, shelter, napětí 20. století a místa, kde historie sestupuje pod povrch.
Protože Praha nekončí na věžích.
Někdy začíná dvacet metrů pod zemí.
Zdroje a další čtení
- Kryt Folimanka — oficiální stránka shelteru
- Kryt Folimanka — technický popis shelteru
- Veřejná prohlídka krytu Folimanka — Praha 2
- Folimanka — Encyklopedie Prahy 2
- Folimanka — historie a současnost, Encyklopedie Prahy 2
- Park Folimanka u Nuselského mostu — Kudy z nudy
- Folimanka Underground Bunker — Prague City Tourism
- Bunkr Folimanka —
- Park Folimanka —
- Podzemní Praha a Bunkr Folimanka – stopami Dana Browna —